Do konce roku 2012 se mi podařilo navštívit a vyfotografovat 52 ústí řek a tak jsem začal uvažovat o nějakém dalším zpracování nashromážděného materiálu. Velmi záhy jsem ale zjistil, že už v roce 2006 měl týž nápad pan Ing. Vít Ryšánek, který pochází z Grymova u Přerova, a žije v Praze. Nakladatelství Libri mu vydalo knihu Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska, ve které je jich vyfotografováno a popsáno 58. A v roce 2009 byl dokonce pelhřimovskou Agenturou Dobrý den zapsán do České knihy rekordů jako jediný český a možná, že i světový soutokolog. Připadal jsem si jako ve filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Na celé věci je ale myslím nejzajímavější ten zásadní rozdíl, který mezi námi je. Zatímco on navštěvuje soutoky, já ústí. Zatímco on postupuje mezi stékajícími se řekami až na úplný hrot, aby mohl symbolicky vložit každou ruku do jednoho z přítoků, já dojdu vždy na místo proti vlévající se řece. Zatímco on si všímá, jak se mísí vody obou řek, já sleduji zánik jedné z nich. Zatímco on má, myslím, problém při trojsoutoku, já ho mám vždycky, když se soutok jmenuje jinak než ústící řeky.

Striktní dodržování ať už toho či onoho pravidla často znamená, že byť je situaci možné zachytit z jiné strany, je třeba podniknout strastiplnou výpravu někdy až téměř neprostupným terénem, aby výsledný pohled byl z toho správného místa. Zavzpomínal jsem na své v tomto smyslu nejobtížněji získané záběry a porovnal je s fotkami v knize, které bylo tak snadné pořídit. A naopak, představoval jsem si, kolik námahy je skryto za některými obrázky, zatímco já jsem to tehdy velmi pohodlně fotil ze silnice či dokonce z mostu.

Teď tu byl!

Olomouc - 2013