Večer 30. září 1987 jsem odjížděl na vojnu. Ještě než mě Míša doprovodila na vlak, natrhal jsem jí obrovskou kytici slunečnic topinambur, aby nebyla smutná, že jí na tak dlouho a tak daleko odjíždím. Tím jsem u nás doma založil tradici Svátku topinambur a od té doby si každý poslední zářijový den, někdy větší, jindy menší a někdy jenom malou symbolickou kytičkou těchto kvítků připomínáme, jak jsme rádi, že už nikam nemusím a můžeme být pořád spolu.

Dlouho jsem si myslel, že už to s jedním vymyšleným svátkem nějak vydržím. Od roku 2015 ale slavím ještě jeden. Je pohyblivý (dokonce tak pohyblivý, že v některém roce nemusí být vůbec) a nastává v den, kdy se na mém cyklocomputeru objeví hodnota ročního počtu ujetých kilometrů shodná s aktuálním letopočtem.

ilustrační foto

Olomouc - 2017